Bohužel ani surfingu se nevyhnula vlna "bafuňářství", takže na to, aby jste mohli učit surfing, potřebujete licenci. A ano, výjimka z výjimky potvrzuje právě ten chaos, že neplatí jediná licence na celý svět. Například pro učení ve Španělsku musíte mít speciální španělskou licenci, která vám ve zbytku světa může sloužit jako záložka do knížky, ale bez ní máte smůlu. Na druhou stranu je nutné podotknout, že metodicky mě tahle zkušenost posunula dopředu a to už jsem si myslel, že jsem sežral moudrost světa. Každopádně i v asociačních vodách surfingu je velká ryba v podání ISA (International Surfing Association), která z vás může udělat instruktora ve spoustě zemí. Tuhle možnost jsem zvolil i já, protože to byla podmínka k mému dalšímu zaměstnání na Bali.
Vzhledem k tomu, že popis cesty a příhod by zabral víc stránek, než jsem schopen od dokončení diplomky na jeden zátah napsat, rozhodl jsem se ze své anglické návštěvy udělat příspěvky dva. První (tento) se bude spíš věnovat strastem cestovatele, nežli samostatnému kurzu v Newquay. Čili, jak vidíte na vrchní fotce, letěl jsem s RyanAirem, který byl totálně nejlevnější a tak jsem se vešel s cenou letenky pod 3 000 korun. Bohužel jsem letenku koupil přes esky, který si přidal různá pojištění a jako vrchol mi zaslal digitální letenku, kterou jsem měl mít vytisknutou. Následoval jsem instrukce, nicméně stejně mě u odbavení RyanAir stáhly o dalších 15€, protože vytisknutá letenka byla asi tak stejně potřebná jako Zeman na Albertově. Takže když někam letět, zkuste si prověřit stránek a nejlépe nakupovat rovnou od letecké společnosti. Určitě si pak překontrolujte, jestli není v ceně letenky pojištění na úplně zbytečnosti, to pak může cenu drasticky zvednout.
Na zpáteční cestě jsem už byl díky radám slečen za přepážkou, moudřejší, takže jsem si stáhl RyanAir aplikaci, kde si můžete v klidu udělat booking vašeho letu a nemusíte řešit papíry (taky vám to usnadní odbavení, protože ukážete jen kód na čtečku). Co se dělo během cesty a mého pobytu (z blbosti) v Londýně, se můžete podívat na následujícím videu. Přeji příjemnou zábavu!
Další důležitý typ, o který se rád podělím, se týká výměny valut. Jak bylo řečeno ve videu, přiletěl jsem na letiště Stansted. Hned po vstoupení do letištní haly na mě vykouklo cirka pět směnáren, které byly sto mi směnit všechno, co jsem u sebe měl. Háček byl v tom, že kurzy, které nabízely, vypadaly jak v poválečném Německu. Takže bych za dvě € dostal něco kolem jedné libry, což je ruinující kurz. Dokonce se mi naskytla možnost o svém kurzu smlouvat, což bych chápal někde ve východním bloku třicet let zpátky, ale rozhodně ne v Londýně v roce 2015. Inu svět je malý a o náhody v něm není nouze. Každopádně všechny nabízené kurzy byly žalostné, takže jsem vyčkal s výměnou peněz až do Londýna a to samé radím i Vám! Zkoukněte kurzy na internetu (většina letišť má bezplatnou wifi) a podle toho jednejte. Hlavně zachovejte chladnou hlavu a neměňte větší obnosy u prvního stánku, jakkoliv se vám bude zdát jeho jméno známé.
I přes změnu plánu, kterou zavinila moje blbost, jsem si Londýn neskutečně užil. Courat se s báglem po uličkách bez plánu mi přišlo jako nejlepší nápad a díky tomu jsem narazil na Buckhinghamský palác a Wesminsterskou katedrálu, veverky a indické jídlo, takže mi čekání na noční autobus uteklo jako mládí. Kolem jedenácté večerní jsem zabrousil na Victoria´s station, ze které mi odjížděl vytoužený spoj do Newquay. Ačkoliv má podzimní Londýn tendenci vypadat pochmůrně, nedá se to tvrdit o jeho obyvatelích. Kohokoliv jsem se zeptal (dokonce i policie), ochotně mi pomohl, ukázal cestu a poradil. To u nás není úplně běžné, takže za to ode mě letí do Londýna palec nahoru!
Otázka byla, jak bude lidské tělo připravené na surfový instruktorský kurz (ten začínal hned druhý den ráno v 9 hodin), když bude trávit téměř devět hodin v nepohodlném křesle anglického autobusu. Na tuhle a další otázku vám přinesu odpovědi v dalším článku z Newquay!
