Poslední příspěvek tohoto roku bude patřit Bali. Respektive jednomu ze spotů, který mi po dvou týdnech tady dokázal napumpovat do žil slušnou dávku adrenalinu. Jméno toho spotu je Serangan.
Po prvním týdnu v "Indošce" se mi na paty začala lepit smůla, jak Zeman na popelníček. Teď po třech týdnech si už pomalu dělám seznam toho, co se mi tady nestalo a ten se zásadně tenčí. Shrnuto a podtrženo jsem si nejdříve rozkopl nohu o hák v místním warungu, pak jsem si udělal několik reef cutů (pořezání se o korálový útes, ve videu uvidíte, že moc vody mezi vlnou a reefem není), do toho ještě vesele přišel o svůj Honor 6+, který jsem měl měsíc (poslední telefon jsem měl bez škrábance 3 roky :( ), přetrhl leash, na kterou byla celoživotní záruka (prkno potom odplavalo...), udělal si nespočet děr do prken,...a teď na Silvestra píši pozdravy ze Seranganu pěkně z tepla své postele s nějakým moribundusem v těle.
Nicméně všechno tohle má svoje hlubší opodstatnění. Na Bali jsem kromě učení přijel surfovat a i když se kolo štěstěny pokoušelo o můj (zdravý) rozum, rozhodl jsem se nepoddat se a prostě si říct, že bude líp. Ve finále nic moc jiného už být nemůže a těch několik vln ze Seranganu stálo za všechno...
Vzhledem k tomu, že jsem přišel o telefon, tak budu moci podat jen kusé svědectví o tomhle spotu. Představte si bílý písek z rozdrcených korálů, pláž mezi dvěma moly, které jsou od sebe několik set metrů a mezi tím několik desítek warungů, kde si koupíte za 20 000rup kokos a nebo se necháte namasírovat. Pro surfaře to zní jako ráj a to jsem ještě neřekl, že první pohled na vlny mě zanechal totálně omámeného. Přibližně tři sta metrů přede mnou, se totiž dělal jedna z nejkrásnějších vln, které jsem doteď viděl. Jo a strach z ní šel taky... Praktické nevýhody tohoto spotu jsou ty, že funguje převážně jen v období dešťů, člověk na něj musí jet z Canggu asi 40 minut a je většinou plný surfařů i nesurfařů. Žádná z nevýhod, ale neměla šanci překonat mojí chuť si zajezdit pořádné vlny, protože téměř tři týdny k nám žádné velké vlny nepřišly a jak se říká: buď opatrný na to, co si přeješ.
Dostat přes prsty při vlnách, které mají okolo tří až čtyř metrů už není úplně bez důsledků a rozhodně to nechcete po prvních dvaceti minutách ve vodě. Ale i takové věci se dějí a aspoň pak máte přehled o tom, jak hluboko pod Vámi je korál a na jak dlouho se dokážete přemoci zadržet dech.
Serangan je klasický reef break, což znamená, že se tady vlny nelámou o pískové podloží, ale o korálový útes, který je pekelně ostrý a víceméně každý kontakt s ním znamená, že si odnesete nějaký šrám. To, jak bude velký je už pak otázkou toho, jak moc se sním budete muchlovat. Díky tomu jsou však vlny na reefech předvídatelnější, silnější a konzistentnější. A také se díky podloží dá vcelku lehce vypádlovat až na line up (místo, kde se vlny lámou), takže pak můžete několik metrů od sebe z relativního bezpečí pozorovat lámající se masy vody, které působí až posvátně. Na celém Seranganu je několik breaků (míst, kde se vlny lámou), takže si zde přijdou na chuť i mírně pokročilí, což alespoň trochu rozprostře počet lidí. Každopádně radím jezdit co nejdřív a nevylézat z vody po molech! Svojí první session jsem odjezdil téměř za přílivu a druhou před odlivem a musím říct, že když je silný swell (velké vlny), tak to funguje pořád geniálně. Pastvu pro oči už jen dotvářel vítr, který foukal silně proti vlnám a dělal na jejich špičkách stříbrné koně.
K lokálnímu zázemí patří kromě warungů a plážových ding repairů také fotografové, kteří víceméně celý den "kropí" všechny potenciálně dobré vlny a pak vám fotku cca za 50 000rup prodají. To Vám kdejakou session dokáže ještě o kus zpříjemnit. No a jaké bylo ježdění na Seranganu? Byla to fuška! Když přišly velké vlny, tak se člověk v záchvatu pádlování modlil, aby to stihl ven a nezůstal v místě, kam se vlny budou lámat. Určitě jsem na Seranganu musel trochu překonat sebe sama, protože to byly dost možná největší vlny, ve kterých jsem jezdil, ale stálo to za to. Protože když tam ta vlna padla, tak to byla opravdu jízda... Posuďte sami!
