Slovy "Don´t look back in anger" mé oblíbené skupiny musím přiznat, že od posledního příspěvku na Czechsurferovi jsem měl jistou tvůrčí krizi, která byla z části zaviněná pracovním nasazením (nekecám) a také tím, že jsem prostě lenoch bez grafomanských sklonů (taky nekecám). Nicméně po přidání některých fotek ze svého zimního výletu po pobřeží Portugalska na Facebook jsem seznal (díky zájmu některých z vás), že nepokračovat by mohla být škoda. Především protože, i když nikdy nebudu blogerka roku, informace a rady se vždycky hodí a pokud se najde aspoň pár spokojených čtenářů, nechť mi to je odměnou.
Další příspěvek se tedy bude týkat naší cesty po portugalském pobřeží, který jsem já, australák Easy a moje polovička Tereza uskutečnili v průběhu prosince. Prvotně jsme plánovali dojet až do Maroka, ale naše neznalost očkování pro návrat psa do EU nás v tom zarazila (díky moc Vášo!!!). Zbývalo tedy projet západní evropské pobřeží s heslem "kam dojedem, tam dojedem" a začátkem prosince jsme se vydali na cestu. Vzhledem k tomu, že jsme trip plánovali jako exkluzivní pětihvězdičkový lowcost, a vzhledem k velikosti mého "obytňáku" jsme byli na výlet nuceni vzít opravdu jen ty nejnutnější věci. Takže kromě GoPročka, Terky Nikonu a našich Honorů jsme v autě ubytovali sekeru, nůž, sirky, oblečení, knihy (!!!), asi tisíc nabíječek, spacáky, psí žrádlo, boty, neopreny, jídlo a dva surfy. Střídmě jsme se drželi horolezeckého hesla "co nemáš, nepotřebuješ" a vyrazili na cestu z mého domovského Asturias. Upřímně jsem byl sám vážně zvědavý, jak celý výlet zvládneme. Trávit měsíc ve třech v autě a ještě v zimě není žádný šlágr, ale spoléhali jsme na to, že počasí nám bude přát a auto vydrží. O tom, jak naivní jsme byli, jsme ještě neměli ani páru... První věc, kterou by měl člověk na tripu brát v potaz je rozhodně cílová destinace a ne, nemyslím tím to, že se chce sjet do němoty. Náš cíl byl jih, což moc určitě nezní, ale měli jsme pár špendlíků na mapě. Jedním z nich bylo Peniche, dalším Ericeira a kraj Algarve, ale všechno se odvíjelo od počasí a vln. Kdyby byl zájem o nějaké howtočko na Van trip, tak se mu může klidně věnovat v nějakém dalším příspěvku, ale teď už vás přenesu na portugalské pláže.
První zastávku jsme (ne)naplánovali kousek pod Portem, kam jsem dorazil na pivíčko za Vaškem a Michalem. Oběma tímto velké díky za veškerou pohostinnost, protože Michal nás k sobě vzal přespat a představil nám celou svoji sympatickou rodinku. Druhý den nás kluci vytáhli v lehké kocovině (Moravák je Moravák, i když žije v Portugalsku) na jeden spot kousek ve městě Espinho. Byl to klasický rychlý pískový beachbreak, vlny chodily a voda byla oproti severu příjemně teplá, takže nám dvě hoďky session utekly jako nic. Za zmínku tady stojí ještě spot "Casino", který je, jak název napovídá, u místního extrémně hnusného kasína. Byl to víceméně pointbreak u velkého mola, který vyhovoval především spančbobům (čti bodyboardistům). Ve vodě byl poměr surfařů/spančbobů asi 1/6. Vlna byla nesmírně těžká na takeoff, ale když se to povedlo, tak byla šance na sladký barel, který většinou končil smrtí ve směsi písku a vody asi půl metru od pláže. Rozhodně tahle vlna nebyla pro zelenáče a je třeba ji dobře znát.
_________________________________________________________________________________
Bohužel ze session v Espinhu žádné fotky nemám, takže si budete muset vystačit s vlastní fantazií.
Dalším místem naší cesty bylo proslavené Peniche. Pravděpodobně je to nějaká úchylka a určitě pro to bude i název, ale já si prostě nemohl pomoci a musel jsem si zajezdit legendární Supertubos s pořádným swellem. Pro ty, kteří neznají mapu, tak Supertubos je vlna v jižní části Peniche, kde se jezdí World Surf League (WSL). Vlna je to krásná a proslavená díky nejlepším evropským barelům. Podloží je čistý písek, který je hodně příkrý, tudíž rychle zvedá vodu a vlna má neskutečnou sílu! Ale abych nepředbíhal, tak další noc jsme trávili kousek nad severní pláží Peniche, která se jmenuje Baleal, v borovém lesíku. Tohle místo je parádní a stojí za chvilku hledání. Jedná se o krásně přístupný flek, kde jsou k dispozici grily a dostatek dřeva. Dřevo se totiž v "době autové" ukázalo jako nedocenitelná surovina, protože když v šest padne tma, tak vám zbývají dvě věci. Čumět do ohně s flaškou vína a snažit se přemoci spánek alespoň do desíti, nebo jít spát v sedm a vstát ve čtyři ráno. Hádejte, co byla moje volba... Jo a jinak studené jídlo vás taky brzo omrzí. Ráno proběhla vstávačka kolem šesté, rychlá snídaně, při které nesměla chybět portugalská specialita pastel de nata - košíček naplněný vaječným krémem. Rozhodně MUST pro každého jídlomila! Po snídani lehká hygiena a hurá omrknout spoty. Na sever od Peniche je pláž jménem Baleal. Je to dlouhá vykrojená pláž, která je poměrně dobře krytá proti větru. Právě díky vykrojení si tam přijde na své každý. Do prostřední části přichází největší vlny a po stranách chodí vlny učební. Baleal jsem (za nelibosti své přítelkyně) odmával a jeli jsme se porozhlédnout přímo na Supertubos. Ne, že by na Balealu byly špatné podmínky. Víceméně to tam byl surfový sen. Metr a půl vlny a krásný offshore, ale znáte to... když si kluk něco umane. Předpověď na první prosincový týden byla slibná a rozkaz zněl jasně. Jede se na Supertubos! Počasí nám přálo, sluníčko to do nás pralo od časného rána, takže se mé promrzlé pohybové ústrojí začalo zahřívat. Hned po příjezdu na parkoviště mi bylo jasné, že je něco zvláštně a jinak, protože tenhle spot bývá v dobrých podmínkách doslova obležen, a světe div se, tentokrát parkoviště nebylo nacpané k prasknutí. Jak vypadal surf check se můžete přesvědčit hned z první fotky tohohle postu. Z dálky to nevypadá nic moc, řeklo by se... nicméně ve vodě nebyl zhola nikdo. Po půlhodině přešlapování ve studeném písku jsem viděl první odvážlivce, kteří v šesti nakráčeli do vody. Bohužel to byli spančbobové, takže jsem zase úplně nevěděl, jestli to mám jít hecnout taky. Vlny měly tendenci se zavírat celé - close out, což je dost špatná varianta, protože vlnu takřka nemůžete odjet do strany. Nemluvě o tom, když se celá vlna zavře právě na vás. Po chvíli zírání na snahu spančbobů se dostat na line up jsem měl chuť celou akci zabalit a vyrazit se zchladit alespoň na Baleal. Naštěstí můj morál spasila mezinárodní parta, která přijela natáčet video, a navíc jsem si říkal, že jsem nejel přes půl Portugalska a Španělska, abych si tu sušil neopren. Ve vodě nás nakonec bylo pět. Dva spančbobové a tři surfaři. Musím říct, že dostat se těch čtyřicet až padesát metrů na lineup byl čistě cholericky pádlovací výkon. Pravděpodobně nejdelší padesátka v mém životě, ale měl jsem štěstí a dostal se tam bez ztráty věnečku i prkna. Je fakt, že v rámci svého výletu do Indošky jsem se už s poctivými vlnami seznámil. Tu a tam se poštěstí i nějaké ty doubleoverheady ve Španělsku. Nicméně to, co se odehrávalo tady, mě absolutně posadilo na zadek a naprosto jasně odůvodnilo fakt, že se WSL světový pohár holek na téhle vlně prostě nejezdí.
Upřímně mi chvilku trvalo, než jsem si vyklepal neopren a přesvědčil svoje surfové sebevědomí, že to je jen "vlna" a vln jsem už pár sjel, takže to bude brnkačka... a to jsem ještě nevěděl, co bude nejhorší. Jak jsem psal výše, tak celá tahle pláž je hodně příkrá a swell na ní chodí většinou zpříma, takže množství vody ve vlně se rychle nadzvedne a dělá vysněné barely, což má za následek to, že pod vámi je maximálně metr, metr a půl vody a čas na udělání take offu (zvednutí se) je ve zlomkách vteřin. No nebudu to tady dál obkecávat. Jediná cesta zpátky na pláž byla stejně skrze vlny, takže nic jiného nezbývalo. Při výběru vlny jsem se snažil nebrat úplně největší sety (několik větších vln), držet se při zemi a vybrat něco menšího. To se mi povedlo a díky tomu vznikla vrchní fotografie. Jedna rada bokem: když už jezdíte ve větších vlnách, než je pro vás obvyklé, tak si vybírejte. Snažte se o nějakou taktiku a rozhodně nepádlujte do všeho po hlavě, protože vás to bude stát daleko víc energie a času pod vodou. První vlna byla, jak jsem čekal, opravdu rychlá a čas na chyby prostě nebyl. Co mě překvapilo nejvíce, byl tzv. suck effect (když vlna začne nasávat vodu, kterou má pod sebou). Ten totiž způsobil, že vizuálně pohodová dvoumetrová vlnka byla rázem vlna větší a navíc jsem měl pocit, jako kdyby mě vlna chtěla přehodit. Každopádně vlna se mi podařila a snad jsem měl i pocit, že jsem se dostal pod lehkou spršku vody, která mi sem tam přecákla přes hlavu. Výsledek byl perfektní a takový pocit jsem snad měl jen po luxusní back double 10 ;) (prknaři ví). Odměna byla opravdu sladká a já se snažil hned po dojetí vlny štrádovat zpět na line up. V podobných session prostě nesmíte ani na chviličku zaváhat a jediné bezpečné místo je hodně daleko v oceánu, takže hned po dojetí vlny pádlovat zpět, co to dá. Co čert nechtěl, při mém návratu bohužel přišlo to nejhorší v podobě rogue wave (cca každá 100. vlna je zdvojená, takže je daleko větší a má potenciál vyčistit line up), která mi spadla asi pět metrů před špičku prkna. V tu chvíli jsem se nestihl ani pomodlit a zkusil udělat co nejhlubší duckdive (podplutí vlny), který jsem dokázal. Samozřejmě, že moje snaha byla bláhová, ale byl to jediný způsob jak nepřijít o leash a prkno a stejně mě nic jiného v tu chvíli nenapadlo. Výsledek byl ten, že jsem pod vodou strávil nějakých patnáct vteřin (Tereza z pláže panicky počítala a hledala mě), kdy jsem udělal asi šest salt, dvakrát se dotkl dna, než mě voda milosrdně nechala najít kyslík. Upřímně, byl to jeden z mých nejhorších wipe outů, který vlastně ani nebyl wipe out. Nezbývalo nic jiného, než se oklepat a vyrazit zpět na line up. Abych tohle vyprávění trochu zkrátil, tak jsem odjel asi další tři vlny, včetně poslední, která je na fotkách dole. Podle té hromady hodně naštvané pěny za mnou si můžete udělat obrázek, jakou voda měla sílu... Byl jsem opravdu hodně rád, že jsem stihl vyjet, než se nemilosrdná vodní opona zavřela. To by totiž zcela jistě znamenalo konec pro můj surf. Jinak na podobné vlny doporučuji mít už trochu specifičtější vybavení. Já jsem s sebou na tripu měl svůj HRsurfboards 6,1 FOX, který je takový allround surf. Kolega profík, který se mnou byl ve vodě, byl evidentně zkušenější, protože vytáhl 7 semigun a vlny se mu chytaly podstatně lépe. Jinak jsem na Supertubos jezdil svůj 3/2 neopren, a i když byla voda studená, tak mi to v záchvatech fanatického pádlování bylo vcelku jedno, ale na delší session bych doporučoval 4/3.
Atmosféra celé session byla naprosto perfektní, protože jsme byli rádi, že ve vodě nejsme sami, a probíhal i mírný hec za podpory a potlesku zbytku teamu. A je fakt, že taková odměna po přežití přišla vhod. Z vody jsem sice vylezl s pocitem spojence, který právě prošel vyloděním na Omaha beach, ale Supertubos byla perfektní zkušenost a nakonec jsem byl hrozně rád, že jsem se do vody hecnul. Velký dík rozhodně patří i Terezce, která mě nejen nahecovala, ale udělala všechny tyhle parádní fotky. A co nás čekalo po mém splněném snu? To byl přesun kousek na jih na místo, které jsem zprvu v lásce neměl, ale to se s naším tripem obrátilo jako Babišova vysvětlení o původu jeho dluhopisů. Závěrem se tedy už jen rozloučím, poděkuji za trpělivost těm, kteří dočetli až sem, a budu se těšit u dalšího dílu Na západní frontě swell :)
Surf Heil!
_________________________________________________________________________________
Pokud by vás cokoliv zajímalo, tak se neváhejte zeptat. Budu rád za každou podnětnou diskusi.